Má bohéma

/fantazie/

ARTHUR RIMBAUD

Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse.

Také můj svrchníček už byl jen vidinou.

Múzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou.

A přitom snil jsem jen o samé velké lásce.

Mé prasklé kalhoty se splaskly v chumáč děr.

Zasněný Paleček, já louskal jsem si v běhu

rýmy. Ve Velkém voze dlel jsem na noclehu.

Mé hvězdy šuměly, když přišel podvečer.

A já jim naslouchal na kraji u silnice,

za dobrých večerů při svitu večernice,

a rosa stékala mi zvolna po čele,

když s nohou na srdci za fantastické luny

jsem tahal pérka z bot jak povolené struny,

drnkaje do taktu, a básnil vesele.

(překlad: Vítězslav Nezval)

Mé bohémství

ARTHUR RIMBAUD

Tak šel jsem, v děrách kapes ruce sevřeny;

můj svrchník z sebe málem skutečnost už shodil;

tvůj přítel byl jsem, Múzo, pod nebem jsem chodil,

lala! co skvělých lásek znaly moje sny!

Široce roztrženou měl jsem kalhotu,

Paleček zasněný, já louskal jsem si v běhu

rýmy. Ve Velkém voze byl jsem na noclehu.

Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu.

A já jim naslouchal u silnic okraje

v ty dobré večery, kdy rosné krůpěje

jsem cítil na čele jak víno sílící,

kdy tiskna k srdci nohu, jako lyru v klínu,

rýmuje prostřed nočních, fantastických stínů

jsem brnkal na gumy v rozbitém střevíci.

(překlad: Karel Čapek)

Má bohéma

(fantazie)

ARTHUR RIMBAUD

Tak jsem šel, pěstičky narvány do kapes,

a z mého svrchníku byl pomalu jen sen.

lásek vysnil jsem, a jakých, jen jsi v plen

mě vzala, múzo má, a nesla do nebes.

Jediné kalhoty,a díra v nich jak dům.

Já, snivý Paleček, louskal jsem na pochodu

rýmy. A Velký vůz, ten jsem měl za hospodu.

Z mých hvězd tam na nebi snášel se lehký šum.

A já mu naslouchal u cesty, sám a sám

v těch rosných večerech v září, kdy na čelo

jak by mi po kapkách vínečko pršelo;

k tomu jsem rozehrál rej fantastických stínů,

jak jsem si veršoval a drnkal na pružinu

perka, jež o prsa jak lyru opírám.

(překlad: Lumír Čivrný)

Mé tuláctví

(fantazie)

ARTHUR RIMBAUD

Šel jsem a rukama mnul kapsy rozedrané,

svrchník jen iluzí byl málem, přisámbůh.

A šel jsem pod nebem, tvůj, Múzo, věrný druh:

co lásek já však snil, oho, a jakých pane!

A kalhotami též už nebyl jsem si jist.

Dal, snivý Paleček, jsem rýmy louskal vchodě,

pod Velkým vozem byl noc co noc na hospodě.

Hvězdičky na nebi jsem slyšel něžně příst.

Tak jsem jim naslouchal za blahých nocí v září,

sedal jsem po škarpách a chytal horkou tváří

rosu jak vínečko, jež sílí nadmíru;

rýmuje uprostřed těch fantastických stínů,

s kolenem opřeným o srdce, na pružinu

zedraných perek jsem brnkal jak na lyru!

(překlad: František Hrubín)

Moje bohéma

ARTHUR RIMBAUD

Sem tam jsem chodíval, v děravých kapsách pěsti.

Můj kabát taky byl už jenom ideál.

Tvůj vasal, Múzo má, pod nebem jsem se bral.

O jakých láskách já to sníval v tichém štěstí!

Jediné kalhoty mi praskly na noze.

Blouznivec Paleček, já cestou louskal rýmy.

Hospodou Velký Vůz v těch dobrých dobách byl mi.

Mé hvězdy šustily na modré obloze.

A já jim naslouchal za krásných nocí září,

sedaje na mezích a cítě rosu v tváři:

jak víno ohnivé v maličkých kapičkách,

když s nohou na srdci, tak jako se svou lyrou,

jsem brnkal na gumy svých vetchých perek s dírou

a básnil o překot ve fantastických tmách.

(překlad: Svatopluk Kadlec)