TRNOVANY - ZELENÝ KOSTEL

Další názvy: Evangelische Christus-Kirche, Evangelische Kirche, Kristův kostel (v současnosti již neexistuje)

Místo na současné mapě | Kostel na výřezu mapy z roku 1946:

Návrh evangelického Kristova kostela v Trnovanech vznikl v ateliéru drážďanských architektů Juliuse Schillinga a Rudolfa Gräbnera. Stavba započala v roce 1899. Stejní architekti vyprojektovali na severu Čech ještě dalších pět menších secesních kostelů v historizujícím stylu. Dva z nich byly rovněž odstřeleny v 80. letech 20. století. Měděná střecha trnovanského kostela časem působením kyslíku změnila svou barvu a dala kostelu jméno, které mezi místními obyvateli zakořenilo - Zelený kostel. Věž, v níž byla umístěna knihovna, měřila na výšku 76 metrů. Kostel měl uvnitř dokonce vytápění z vlastního zdroje. Od roku 1966 však sloužil jako skladiště, následně byl zcela opuštěn a později vyhořel. Spekulovalo se, že zapálení sváděné na nekonkrétní děti bylo úmyslné a šlo o první krok, jak se kostela zbavit. V srpnu roku 1973 byla nejprve odstřelena loď kostela a o měsíc později i věž. Nejcennější stavba Trnovan, jež u nás neměla obdoby, zmizela.
 
Karel Kryl, Půlkacíř, 1993: "Taky jsem psal básně, byla to doba okouzlení periferií. To ještě stály staré německé Trnovany s nesmírně krásným kostelem. Domy se neopravovaly, tak na nich zůstala spousta firem a reklam. Mělo to ohromný kouzlo. (...)"


 
 
 
Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Měla dlouhé nehty
pod něž si ukryla
šlápoty myší
a kroky polopannen
a páternoster
a šelest
a když už neměla ani trochu místa
kam by schovala zaprášenou trávu
sedla si se mnou před kostel
a poslouchala vlaky
a stařeny o holích
o berlích
o velikonočních nedělích hovořící o Zmrtvýchvstání

 
(úryvek) Karel Kryl, asi 1966

 

Provizorní kostel, který trnovanským evangelíkům sloužil do vysvěcení nového velkého kostela. Snímek ze 4. května 1902.


 

Stavba Zeleného kostela, kolem 1901


 

Stavba Zeleného kostela, 1. října 1901


 

Stavba Zeleného kostela, kolem roku 1901. Po celou dobu stavby byly vydávány pohlednice zachycující její průběh. Utržené peníze z prodeje byly investovány do postupující výstavby.


 

Stavba Zeleného kostela, 1. srpna 1902


 

Stavba Zeleného kostela, kolem 1902


 

Stavba Zeleného kostela, březen 1902


 

Stavba Zeleného kostela, 1902


 

Vysvěcení Zeleného kostela kolem roku 1902


 

Vysvěcení Zeleného kostela kolem roku 1902


 

Stavba Zeleného kostela. Rok 1903.


 

Stavba Zeleného kostela. Rok 1903.



 

Pohled na Zelený kostel přes trnovanské střechy kolem roku 1905


 

Kresba Zeleného kostela ze začátku 20. století


 

Stylizovaná kresba Zeleného kostela z doby kolem roku 1905


 

Stylizovaná kresba Zeleného kostela z doby kolem roku 1905


 

Zelený kostel v plné kráse, asi 1905


 

Interiér Zeleného kostela na začátku 20. století


 

Zelený kostel kolem roku 1905


 

Zelený kostel kolem roku 1905


 

Zelený kostel kolem roku 1905


 

Kolem roku 1906. Napravo ještě stojí stavba provizorního kostela.


 

Kresba Zeleného kostela z doby kolem roku 1908


 

Zelený kostel a domy tzv. Malého Norimberku kolem roku 1908


 

Kolem roku 1909. Napravo stavba provizorního kostela.


 

Okolí Zeleného kostela kolem 1909. Dům s drakem (nalevo) a dům Eisenach (napravo) již stojí. Stavba prostředního Domu sněmu ve Wormsu právě probíhá.


 

Pohled přes rybník Anger na Trnovany s dominantou věže Zeleného kostela. Kolem roku 1910.


 

Stejný snímek ale bez barevné retuše. Kolem roku 1910.


 

Zelený kostel kolem roku 1912


 

Zelený kostel kolem roku 1913


 

Zelený kostel v první čtvrtině 20. století.


 

Kolem 1913. I dům sněmu ve Wormsu již stojí v plné kráse. Zdá se, že rozvoj zamýšleného Kostelního náměstí se utěšeně rozbíhá. Brzy však vypukne I. světová válka, která bude důvodem prvního přerušení realizace. Mezi domy a Zeleným kostelem vedla Nedbalova ulice. V pozadí uprostřed je vidět dům s dvojicí věžiček na rohu Hlávkovy ulice.


 

Stejný záběr jako předchozí, nekolorovaný.


 

Zelený kostel od Angeru kolem roku 1919


 

Zelený kostel kolem roku 1923


 

Zelený kostel kolem roku 1923


 

Zelený kostel kolem roku 1923. Stejný záběr jako předchozí, v temnějším provedení a s jinou popiskou.


 

Zelený kostel kolem roku 1928


 

Pohled ke kostelu ze Scheinerovy ulice kolem roku 1930. Nalevo Dům sněmu ve Wormsu.


 

Záběr Trnovan a Zeleného kostela kolem roku 1930


 

Zelený kostel a zadní trakty domů v ulicích Scheinerově a Nedbalově kolem roku 1931. Nalevo od kostela věžička domu Eisenach.


 

Zelený kostel přibližně ve 30. letech, zdroj: beranekp's photostream http://www.flickr.com


 

Kostely Červený a Zelený kolem roku 1935


 

Zelený kostel kolem roku 1935


 

Zelený kostel kolem roku 1935


 

Kresba Zeleného kostela z doby kolem roku 1935


 

Nedbalova ulice se Zeleným kostelem kolem roku 1936


 

Na snímku vlevo nahoře Zelený kostel kolem roku 1940


 

Stejný záběr jako u předchozí okénkové pohlednice, tentokrát s detailem Zeleného kostela, kolem roku 1940.


 

Sudetenland (Sudety). Zelený kostel kolem roku 1943


 

Se zdobným exteriérem kontrastoval pro evangelické kostely typicky strohý interiér. Z 50. let 20. století.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy, který v Zeleném kostele sloužil v 50. a 60. letech 20. století, kdy jej bohužel jen na přechodnou dobu převzala Církev československá husitská. Na konci 60. let 20. století husitská církev Zelený kostel opustila a přestěhovala se do nové budovy v ulici U Vlastního krbu. Zelený kostel byl teplickými funkcionáři přeměněn na skladiště.


 

Vzácný snímek kazatelny Zeleného kostela z 50. let 20. století. Kázání faráře Jiřího Kopy.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Oprava obezdívky Zeleného kostela v 50. letech 20. století.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Před Zeleným kostelem v roce 1954.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Před Zeleným kostelem v 50. letech 20. století. V nejvyšší řadě čtvrtý zprava farář Jiří Kopa.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Před Zeleným kostelem v 50. letech 20. století.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Před Zeleným kostelem v 50. letech 20. století.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Před Zeleným kostelem v roce 1962. V tomto roce se do Trnovan přestěhoval Karel Kryl.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Červený a Zelený kostel (nalevo) na obrazu Jaroslava Brožka z roku 1956


 

Zelený kostel v 60. letech 20. století


 

Pohled na Zelený kostel z jihovýchodní strany. Kostel, včetně zarostlého okolí byl obehnán drátěným pletivem. Ve střešní krytině je patrná jedna z děr, které nepochybně přispívaly ke zhoršování stavu interiéru stavby. Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Pohled na Zelený kostel z Nedbalovy ulice. Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Zelený kostel byl alibisticky uzavřen a prozatím ponechán osudu.
Na fotografii je "východní fasáda kostela lemována dvěma rizality s okny parafrázujícími palladiánský motiv". Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Jižní fasáda Zeleného kostela. Všechny vitráže a okna jsou téměř beze zbytku vytlučeny. Se stavem oken kontrastuje zachovalost zdí, které díky tomu, že je tvořil neomítnutý kámen, ani přes socialistickou éru nevykazovaly větší známky poškození. Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Rozbité vstupní schody do Zeleného kostela. "Florálně dekorovaná východní fasáda s vstupní předsíní a dominantní pětilistou rozetou". Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Interiér uzavřeného Zeleného kostela. Fotografie ukazuje, že na opotřebení náchylné dřevěné části byly ještě velmi dobře zachovány. Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Varhany Zeleného kostela byly zřejmě jednou z prvních součástí interiéru, které začaly podléhat destrukci. Ačkoli pracovní morálka v posledních desetiletích socialismu byla většinou zoufale slabá, v případech ničení a rabování objektů a jejich mobiliářů, tomu tak nebylo. Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Harmonium Zeleného kostela. Další osud hudebního nástroje by, pokud by byl znám, bezpochyby nevykazoval znaky příběhu s dobrým koncem. Foto: Bohdan Ostroveršenko, 1967 - teplice-teplitz.net


 

Pohled na Trnovany roku 1972. Vpravo Zelený kostel, kterému zbývá pouhý rok existence.


 

Pohled na Trnovany roku 1973. Uprostřed jeden z posledních záběrů ještě stojícího Zeleného kostela.


 

Rok 1973, krátce před demolicí.


 

Rok 1973, krátce před demolicí. Na snímku jsou v lunetách nad vchodovými oblouky zachyceny podobizny čtyř významných protestantských duchovních: Martina Luthera, Philippa Melanchthona, Johna Calvina a Ulricha Zwingliho.
Ze soukromého alba rodiny faráře Jiřího Kopy. http://ccshteplice.cz/index.php?option=com_expose


 

Rok 1973. Nápis nad vchodem do kostela kolem tzv. růže Martina Luthera zněl: "Ein feste Burg ist unser Gott" ("Hrad přepevný jest Pán Bůh náš").


 

V roce 1973, krátce před demolicí. Lutherova růže fotografovaná z interiéru kostela, který již interiérem být přestal.


 

Zelený kostel v roce 1973, krátce před demolicí


 

Zelený kostel v roce 1973, krátce před demolicí


 

Zelený kostel v roce 1973, krátce před demolicí


 

Zelený kostel v roce 1973, krátce před demolicí


 

Zelený kostel v roce 1973, krátce před demolicí


 

Zelený kostel v roce 1973, krátce před demolicí


 

24. 8. 1973, den před demolicí či v den demolice hlavní lodi


 

25. 8. 1973, den demolice či den po demolici hlavní lodi


 

Rok 1973, po první fázi demolice zůstala stát jen věž...


 

Ne nadlouho...


 

Už jen chvíli a bude hotovo... 29. září 1973...


 

Poslední fáze likvidace právě začala... Odspodu se oddělují dřevěné opěry i první kusy kamene.


 

Scéna z jiného úhlu...


 

Kostelní věž jde dolů... Z bezpečné vzdálenosti vše jistí chlápci v gazíku, kteří se ihned po pádu věže ke zbylým sutinám rozjedou.


 

 

 

Jiří Kohout, 2008: Mezi 14. a 17. listopadem 2008 proběhl v mých rodných Teplicích už 37. závěr sezóny turistických pochodů pod tradičním názvem "Za posledním puchýřem". Byli tam i lanškrounští turisté, ale mým starým kostem se na tuto akci nechtělo. To byla jen záminka. Podstatným důvodem bylo místo startu, cíle a organizace pochodu - Edisonova škola ve čtvrti Trnovany. Člověku by to rvalo srdce. Vedle školy je posekaný trávník a nějaké malé parkoviště. Nic moc. Edisonova škola taky taková krabice.
Dneska už málokdo ví, že na místě toho trávníku a parkovišťátka stával nádherný jednolodní luteránský kostel z kamene, s věží vysokou 70 metrů, postavený v letech 1899 - 1905 podle plánů slavného drážďanského ateliéru Schilling & Gräbner ve stylu německé secese - říkalo se tomu "Jugendstill". I několik sousedních domů bylo postaveno v podobném slohu a člověk tam míval velebný dojem, jaký míváme třeba v Praze před Obecním domem. Mezi sebou jsme mu říkali "Zelený kostel" podle měděnky na oplechování.
Minulý režim měl jeden trvalý úkol - neustále přiživovat nedůvěru, nechuť, až hněv mezi Čechy a Němci, aby se proboha někdy nezačala Evropa sjednocovat v neprospěch moderních carů. A v mých Teplicích normalizační režim dokázal mezi Čechy a Němce vrazit opravdu obrovský klín. Pod záminkou příliš drahých oprav kostela po poškození krovů a vnitřku požárem v roce 1973 (a po letech záměrného neudržování) tento stavební skvost v září 1973 jednoduše odstřelili. Od té doby je tam prázdno, jen trávník a parkovišťátko.
Údajně Němci navrhovali, že by si na svoje náklady kostel rozebrali, odvezli, a někde v Německu znovu postavili. Ale takové přátelské gesto nemínil tehdejší režim prokázat.


 

 

 

 

Už jen poslední okamžik, než zmizí v oblacích prachu i Betlémská hvězda a kříž.


 

 

 

Dokonáno jest...


 

...


 

Gazík vyráží. Je třeba držet lidi v potřebné vzdálenosti, aby si ze sutin neodnášeli na památku artefakty.


 

Gazík ve vlastním oblaku dýmu ujíždí k místu zkázy. V oblacích prachu prosvítá poslední kamenná vertikála.


 

Stojí poslední ze čtyř draků - chrličů, opět ne nadlouho...


 

Rozebírání špičky věže modelované do Betlémské hvězdy. Měď, stejně jako zelená krytina střechy skončí ve sběrných surovinách.


 

Model z roku 1997 v teplickém muzeu. Existoval i záměr, že na místě, kde kostel stál, bude umístěn zmenšený kamenný model. Zajímavý nápad, samotnou stavbu ale již nic nanahradí. Foto: Regionální muzeum v Teplicích.


 

Model v teplickém muzeu. Na stěně za modelem části keramických obkladů zachráněné z jednoho ze zlikvidovaných trnovanských domů. Význam teplické keramické tradice byl otištěn do mnoha fasád i interiérů domů v Trnovanech. Bohužel, především těch, které nepřežily poslední dějství socialismu. Foto: Regionální muzeum v Teplicích.


 

Model v teplickém muzeu. Foto: Regionální muzeum v Teplicích.


 

Věž podobnou věži Zeleného kostela má radnice města Bílina, i když v tomto případě je její výzdoba o něco více strohá.


 

Zajímavý objev na médiu zvaném internet. Secesní kostel v německých Cáchách stejného jména jako trnovanský Kristův kostel a ne nepodobného secesně-historizujícího vzhledu.


 

A na závěr... Lutherův kostel architektů Zeleného kostela Juliuse Schillinga a Rudolfa Gräbnera v německém Zwickau, vysvěcený roku 1906. Materiál a větší část věže... Stejné odstíny mohl mít dnes i zdobnější, o 12 metrů vyšší, zbytečně zbořený kostel v Trnovanech.